Film, na který mne Libor pozval, se jevil dost podivně. Čekala jsem nějakou romantiku nebo akční film, nejlépe nějaký, který byl natočený podle pravdy. Takové filmy mám nejraději. Hlavním hrdinou filmu byl neživý hrdina, elektrokolo. Sice luxusní, ale přece jen, není to divné? Vyklubal se z toho dokument a ten stroj byl vynález mého Libora. Chtěl znát můj názor. Byl to můj nejkrásnější film.
Škola
Učitel tělocviku měl nápad, jak děti přimět k pohybu. Nebyl to sice žádný převratný nápad, ale šlo také o jeho provedení. A to bylo vskutku luxusní. Sraz u školy, po každých pěti kilometrech zastávka a nějaké překvapení. Tak třeba na patnáctém kilometru, čekali na děti kluci z kapely Slza, na třicátém pak přijeli k restauraci, najedli se a kola odevzdali do úschovy. Měli se osprchovat, převléknout a pak je čekalo další překvapení. Vyrazili na festival…