Nikoho nepřekvapím už tolikrát opakovanou pravdou, že dnes a denně pomalu na každém kroku čelíme neviditelné hrozbě. Jmenuje se koronavirus a dostat tento můžeme prakticky všude. Protože je tento pouhým okem neviditelný a nelze se mu tak stoprocentně efektivně vyhýbat. Zdálo by se tedy, že je lidstvo ztracené. Protože jak zdolat nepřítele, kterého nevidíme a který náš může ohrožovat? Ovšem jak známo, není třeba propadat beznaději. Určité možnosti my lidé přece jenom máme.
Jak to zvládnout?
Kdybychom si měli připomenout slova nějakého klasika, byť nevyřčená v souvislosti s koronavirem, byla by to zřejmě následující: „Jsme malí, slabí… Dosti těchto řečí! Jen kdo tak mluví, sláb a malý jest.“ Protože i když jsou možnosti lidstva omezené, mnohé se podniknout dá. Existují přece různé ochranné pomůcky, existuje dezinfekce, existuje zdravotní péče. A když k tomu každý z nás přispěje ještě svou trochou do mlýna, bude se vyhýbat kontaktům s jinými lidmi a vycházet jenom v nezbytných případech a pečovat o své zdraví, je naděje, že se z toho lidstvo dostane. Nebude to konec konců ani zdaleka poprvé.