JAPONSKO

Japonská kultura

"Cokoli spatříš,
nechť jsou v tom květy.
Cokoli pomyslíš,
budiž v tom měsíc."
Bašó

Tato báseň haiku od nejznámějšího japonského básníka Macua Bašó, který žil v letech 1644 až 1694, ilustruje podstatu japonského umění. Dá se říci, že touha po harmonii a souznění s přírodou je hlavním motivem celé japonské kultury - od křehkých básní, přes architekturu, až po design užitných předmětů.

Pro japonské umění je charakteristický cit pro detail, rafinovanost a skromnost. Zatímco ostatní asijské země dávají v uměleckém ztvárnění přednost okázalosti, Japonci inklinují spíše k jednoduchosti a k zachycení neopakovatelnosti okamžiku.

Co ovlivnilo japonskou kulturu?

Japonsko bylo od svého vzniku pod velkým vlivem Číny. Právě z této země se na japonské ostrovy dostal např. čaj, znakové písmo, bonsaje, chrámová architektura či buddhismus. Vliv Číny a dalších zemí byl nejvíce patrný v 15. a 16. století, poté se Japonsko od okolního světa zcela izolovalo a japonská kultura se vyvíjela svým vlastním směrem.

Kulturní izolace trvala až do roku 1867, kdy se dostal k moci císař Meidži. Ten se rozhodl Japonsko důsledně zreformovat a zavedl přímo revoluční změny, které se týkaly nejen právního zřízení, ekonomiky, či postavení žen, ale také kultury.

Po druhé světové válce se Japonsko muselo vyrovnat s vpádem americké kultury, který se projevil v mnoha oblastech kultury i běžného života. Přesto se dosud tradiční japonská kultura projevuje nejen v galeriích či koncertních sálech, ale především v každodenním životě Japonců.

Čím japonská kultura obohatila svět?

Když se řekne Japonsko, většina si jistě vybaví bonsaje, kimono, čajový obřad, kaligrafii anebo zápasníky sumó. Bezesporu je lze považovat za umění, specifické pro japonskou kulturu, které jsou inspirací pro okolní svět. Připomeňme si proto alespoň několik nejznámějších uměleckých forem, které jsou pro Japonsko charakteristické a které dodnes uchvacují všechny milovníky umění.

Čadó - cesta čaje

Pro západní kulturu představuje pití čaje každodenní součást běžného života, která může být nejvýše spojována s rovinou sociálního kontaktu v případě čaje o páté v Británii. V Japonsku však příprava a pití čaje představuje obřadný rituál, jehož pravidla se ustavovala přes čtyři sta let.

Čaj se dostal do Japonska ve 13. století z Číny a velice rychle se rozšířil, zejména v bohatých rodinách a v klášterech. Obřadné pití čaje vzniklo ve vyšších společenských vrstvách, vyžadovalo si mnoho času a různé drahé náčiní. Skutečné Čadó však vzniklo v roce 1585, kdy byl do císařského paláce pozván buddhistický mnich Sen Rikjú. Jde o velice propracované umění, které si vyžaduje pozornost a preciznost. Účelem obřadu je správné provedení rituálu, který symbolizuje pokoru a úctu vůči přírodě, a působí na očištění a uklidnění duše.

V České republice působí v rámci Česko-japonské společnosti škola čajového obřadu Urasenke.

Bohatá divadelní tradice

K nejstarším projevům japonského divadla patří obřadní tance a výstupy kagura, které souvisí především se šintoistickým náboženstvím.

S buddhismem souvisí pantomimické tance bugaku a estetika divadla nó, které vzniklo ve 14. století. Všechny tyto formy divadla přetrvaly dodnes a tradici nó udržuje 5 hereckých rodů již 50 generací. Současný repertoár nó tvoří asi 240 her.

Velice oblíbené je i tradiční japonské loutkové divadlo - bunraku, které se dodnes hraje například na stálé scéně v Ósace. Toto loutkové divadlo se zcela liší od těch, které známe. V divadle bunraku hrají na pódiu herci odění v černém, kteří drží v rukou loutky v životní velikosti.

Ikebana - nenápadná krása přírody

Ikebana je tradiční japonský způsob aranžování květin, které má velmi dlouhou tradici - je známé již od 7. století. Během staletí se ikebana rozvíjela mnoha směry. I dnes je tato tradice velmi živá a toto umění se vyučuje ve školách, které představují různé přístupy k filosofii, z níž aranžování ikebany vychází. Podstatou ikebany jsou tři základní skladební prvky - země, člověk a nebe. Cílem tohoto způsobu aranžování květin je vyjádření jednoty a harmonii s přírodou a kosmem.

Kaligrafie, to je pohled do duše umělce

Kaligrafie je v Evropě často považována za krasopis. Jde však o umění, které v sobě spojuje filosofii, estetiku i poezii. Při psaní se používají štětce a tuš, které si umělci sami vyrábějí. Zvládnutí kaligrafie si vyžaduje mnoho let práce, aby ruka získala potřebnou lehkost. Právě osobitý styl a uvolněnost se u kaligrafií cení nejvíce.

Verše psané jedním tahem

Japonská poezie má své kořeny v čínské kultuře a je pro ni charakteristické, že básně nejsou vystavěny na shodě rýmů. Mezi nejznámější formy japonské poezie patří tanka, renga a haiku, které vychází ze zen buddhismu.

Psaní haiku se již dlouhá léta věnuje i japonský císař, který každoročně vyhlašuje soutěž o nejlepší báseň na dané téma. Vždy začátkem roku se za přítomnosti císařského páru předčítají oceněné básně a své básně zde prezentuje i japonský císař.

Taiko - umění japonských bubeníků

Buben taiko byl znám již před naším letopočtem a v dávných dobách jej lidé používali spíše jako dorozumívací prostředek. Velký buben, který je často přirovnáván k lidskému srdci, využívali Japonci jako součást náboženských rituálů či jako prostředek pro povzbuzení válečníků.

Bubny taiko jsou živé i dnes. V Japonsku existuje mnoho souborů, které se hrou na bubny zabývají a nachází své vlastní rytmy.

Komiksy pro každého

K současným kulturním trendům, které v mnohém inspirují i západní kulturu, patří tzv. manga - komiksový žánr. Na rozdíl od České republiky nejsou v Japonsku komiksy okrajovou záležitostí, právě naopak, jejich popularita stoupá a existují komiksy pro každou věkovou skupinu.

Obrazové pojetí textu je Japoncům blízké a vychází z grafické podoby písma i z historické tradice spojení písma a obrazu. Za nejvýznamnější postavu moderní komiksové literatury je považován Tezuka Osamu, který jako první ve svých komiksech začal využívat postupy známé z filmu.

Umění života

Pro Japonce je charakteristické, že kultura je součástí běžného života. Projevuje se to například při přípravě pokrmů, které jsou vždy dokonale naaranžovány. Japonci považují vizuální stránku jídla za stejně důležitou jako chuťovou a při přípravě se inspirují například aktuálním ročním období, přičemž velký důraz kladou na celkovou kulturu stolování.

Japonci velice oceňují zahradní architekturu a nejen každý park, ale i malou zahrádku lze považovat za umělecké dílo, které má nemálo obdivovatelů.

Velice ceněni jsou i tradiční řemeslníci, kteří vyrábějí keramiku, bambusové stěny, slaměné rohože, rýžový papír či výrobky z lakovaného dřeva, které splňují náročná estetická i kvalitativní kritéria.

Japonsko je tedy možné považovat nejen za zemi vycházejícího Slunce, ale také za zemi jedinečné a velice bohaté kultury, která se projevuje jak v galeriích, divadlech nebo výstavách, tak i v každodenním životě Japonců.