Na Světové výstavě v Paříži 1937 byl generálním komisařem československé účasti prof. Jan Krčmář.
Náš pozemek byl výhodně situován na nábřeží Seiny a navíc byl vklíněn mezi atraktivní pavilony USA a Švédska.
Na zasedání v UMPRUM 2. 9. 1936 vybrala porota projekt pavilonu od Jaromíra Krejcara a kolektivu
(Zdeněk Kejř, Ladislav Sutnar a Bohuslav Soumar). Pavilon se zařadil k vrcholům naší meziválečné architektury.
Pozitivně se o stavbě vyjádřil i Le Corbusier. Ocelová konstrukce byla vyrobena ve Vítkovických železárnách.
Obvodový plášť tvořilo speciální sklo zvané Thermolux. Rubem elegantního vzhledu pavilonu však byl nekoncepční
výstavní prostor. Po instalaci exponátů se navíc výrazně snížila průchodnost pavilonu. Nejdříve prošel návštěvník
čestným sálem se lvem od Bohumila Kafky, po pravici měl busty Komenského, Palackého, Purkyněho a Masaryka.
Vlastní expozici zahajovala Umělecko-průmyslová škola, na niž navazovalo odborné školství,
které uspořádal L. Sutnar.
Sekci skla aranžoval A. Heythum. Vedle originálních nápadů (skleněná balustráda, bodové nasvětlení)
a skvělých exponátů (práce prof. Drahoňovského) zde bylo natěsnáno množství běžné produkce. V sekci porcelánu a keramiky
narušili hegemonii karlovarských fabrik Bohemia, Epiag a R. Kämpf jen Haas & Czjzek z Horního Slavkova
a Pfeiffer & Löwenstein z Ostrova.
V expozici textilu od A. Wachsmanna připomínalo hýřivé aranžmá výkladní skříň
obchodního domu.
V hudebních nástrojích obdržela firma Petrof Grand Prix za konstrukci piana.
S přízemím pavilonu se návštěvník rozloučil zemědělstvím.
Celé první patro (75% výstavní plochy) zabírala průmyslová hala.
Zde byl namíchán jakýsi veletržní koktejl - před zahlceným návštěvníkem defilovaly všechny možné,
hlavně exportně zaměřené podniky. Nad tím vším rozpínalo křídla letadlo Praga-Air-Baby a úsměv tuhl Miss Koh-i-noor,
malé bustě ze sponek, špendlíků, spínátek, zipu, patentek a náprstku (firma Waldes).
Na terase byly ukázky lidové umění, Exportní ústav a Tabáková režie.
Do vyduté kolonády bylo vkomponováno 12 lázeňkých měst od Zdeňka Rykra.
K lázeňství byla připojena expozice Radium, jež popularizovala léčebné využití radioaktivity.
Prostor zde oživovala světelná fontána Zdeňka Pešánka. Procházku po terase uzavíralo Slavíčkovo panorama Prahy.
Hned vedle státního pavilonu nabízel Měšťanský pivovar v Plzni (projekt stavby J. Krejcar a Eva Štrimplová,
realizace firma B. Sirotek) občerstvení mužům, první patro uspokojilo ženy expozicí čokoládovny Orion.
Mimo státní pavilon jsme vystavovali v Mezinárodním pavilonu, kde Jaroslav Benda sumarizoval knižní tvorbu
a užitou grafiku třicátých let. Ministerstvo pošt a telegrafů vystavilo zvětšeniny známek, ministerstvo financí
zaplnilo vitrínu návrhy peněž. V pavilonu reklamy jsme se připomněli několika plakáty.
Naši výtvarníci dostali prostor v paláci výtvarných umění, instalace soch však byla provedena ledabyle
(nevzhledné podstavce z prkýnek).
V pavilonu zdravotnictví navrhl Sutnar sérii panelů pro sekci Bydlení na venkově. V pavilonu tisku se Sutnar podílel
na instalaci našeho oddělení. Agilní Sutnar v Paříži obdržel Grand Prix a 14 zlatých medailí.
V sekci Kostýmy a dekorace připravili Jiří Frejka a Vlastislav Hofman expozici návrhů scén a kostýmů.
Patronát nad doprovodnými akcemi účasti měl náš vyslanec Štefan Osuský. Katalog naší účasti graficky upravil Sutnar,
úvodní slovo napsal Karel Čapek.
Zpráva ministerského rady Emanuela Purghardta o naší účasti vyzněla kriticky. Neúspěch o to bolestnější,
že se u nás před rokem 1937 seriózně uvažovalo o pražské mezinárodní výstavě v roce 1942.
EXPO a ČR
