EXPO 2005

Historie výstavnictví

Krátký exkurz do historie světových výstav

Světové výstavy jsou svérázným fenoménem průmyslové společnosti. Podoba, do jaké vykrystalizovaly ve 20. století, nemá v historickém vývoji lidstva obdobu.
Světové výstavy během 150 let své existence vždy přinášely nové poznatky v rámci dané éry a odrážely trendy vývoje lidské civilizace. Od prostého vystavování artefaktů v 19. století dospělo výstavnictví v průběhu 20. století ke stále dokonalejšímu a komplexnějšímu představování exponátů se všemi vazbami a souvislostmi. Dvacáté století přineslo do světového výstavnictví nové výrazové prostředky - pohyblivé černobílé obrázky, film, působivé spojení filmu a zvuku v podobě Le Corbusierova audiovizuálního programu, první interaktivní projekce (Činčerův Kinoautomat). Obrovský pokrok prodělala výstavní scénografie, která přenesla pozornost z vlastního artefaktu na prezentaci myšlenky.

Historie světového výstavnictví - I. díl

Světové výstavy vzešly z prostředí evropské civilizace. Na transformaci výstavní prezentace z rozměru národního do měřítka světového měly zcela zásadní vliv globální ambice britského impéria, jež byly podpořeny výrobní převahou, která později za pomoci parního stroje udělala z Anglie "dílnu světa". Rivalita s Francií, která chtěla udržet krok, pak byla bezprostředním podhoubím, jež na přelomu 18. a 19. století přineslo sérii Národních výstav (1798 na Martově poli, 1801 a 1802 v Louvru), které měly být oslavou životaschopnosti francouzské republiky, následně císařství (1806 na Esplanade des Invalides).

Historie světového výstavnictví - II. díl

30. léta 20. století byla poznamenána světovou hospodářskou krizí a rostoucí agresivitou totalitních států, ale i vírou v lepší zítřky, živenou úspěchy vědeckého a technického vývoje. Všechny tyto trendy se odrazily na světových výstavách. 27. května 1933 otevřel prezident Hoover v Chicagu Mezinárodní výstavu Století pokroku s tématem Úspěchy vědy a její využití průmyslem k vytvoření bohatšího života pro lidstvo. Výstava byla uspořádána u příležitosti stého výročí sloučení Chicaga do jednoho města.

Historie světového výstavnictví - III. díl

Již dva roky po skončení největších hekatomb v historii lidstva přišla myšlenka pozvat státy světa k soupeření beze zbraní, jehož kolbištěm se měla stát světová výstava v hlavním městě Belgického království. Euforie z porážky fašismu však záhy vzala za své a svět byl nesmiřitelně bipolarizován (NATO versus Varšavská smlouva). Nástup studené války plán světové výstavy málem zhatil, aby se akce mohla konat musela být přesunuta z roku 1955 na 1958. Zrychlující se postup dekolonizace byl patrný z porážky Francie ve Vietnamu v roce 1954 a následně z krize IV. republiky v souvislosti s válkou v Alžírsku. Na Bandungské konferenci v roce 1955 se zformovaly státy třetího světa v Hnutí nezúčastněných. Pozvání na výstavu rozeslané belgickou vládou v roce 1954 akcentovalo roli člověka ve světě a na vše mělo být nahlíženo v prvé řadě lidskými měřítky - svou roli zde jistě sehrál strach z nedávných hrůz. Základním tématem Exposition Universelle et Internationale de Bruxelles (neoficiálně Expo '58) bylo stanoveno motto Bilance světa pro svět lidštější. Téměř padesát států a různých mezinárodních organizací (mezi jinými OSN, Vatikán s expozicí Civitas Dei, Maltézský řád, Červený kříž, Evropské společenství uhlí a oceli, Evropská rada, Evropská platební unie) se sjelo do jednoho z center evropské kultury, z něhož vycházely (vznik EHS, založení Euratomu) a dodnes vycházejí stále silnější podněty evropské integrace.

nahoru

tisk